Seznam literaturySeznam literatury
Novinky




Sešity Noetis

Tajemství drahokamů ['92]

TAJEMSTVÍ DRAHOKAMŮ

Stanislav Sohr - 1992

Tajemství drahokamů
I

Odjakživa nosili lidé náhrdelníky, náramky, prsteny. A nejen jako ozdoby. Přisuzovali jim nezřídka jistý význam v ochraně osobnosti před něčím, nebo dokonce před vším nedobrým, co by je mohlo potkat a ohrozit.
Tisíciletá tradice přetrvala do dneška. I dnes se lidé na celém světě zajímají o tajemství drahokamů. V čem vlastně spočívá, opomineme-li jejich úchvatnou krásu? Jakým způsobem přispívají k ochraně osobnosti?
Nejčastěji se to spojuje s hvězdami, s horoskopem. Domnívám se, že asi chybí přesvědčivější vysvětlení, proč právě ten a ten drahokam může prospívat v masovém měřítku lidem narozeným v lednu, v únoru atd. Mohl bych ve výčtu znepokojivých otázek pokračovat.
Dispoziční prognostika nabízí svůj výklad a prakticky ověřuje jeho opodstatnění.
Vychází z fyzikálních vlastností kamenů, barev a kovů. Kameny mají úžasnou odrážecí schopnost vůči záření. Záření se nemálo podílí na entropickém procesu. Na délku trvání kamenů působí entropie nepatrně; trvají tisíciletí. Kdežto člověk podléhá entropii za několik desítek let.
...Drahokamy by tedy mohly podle toho zpomalovat entropický proces u člověka, prodlužovat délku života. A zároveň omezovat výskyt chorob a jejich závažnost. Choroba je vždy provázena prudkým nárůstem entropie.
Druhou podstatnou okolností, ze které dispoziční prognostika vychází, je afinita, míra totožnosti, v našem případě míra totožnosti osoby s různými kameny, kovy, barvami.
Afinita se dá zjistit prozatím jedině cítěním člověka, jeho sympatií k té které barvě, kameni, kovu. Není to však spolehlivé. Daleko spolehlivější je telestézická indikace, založená na větším využití mozkové kapacity, než je oněch známých a běžných deset procent maximálně.
Drahokamy jsou "šlechtou" mezi kameny. Přibližují se nejvíce krystalické tvářnosti hmoty, chemicky a fyzikálně nejčistší látce v našem vesmíru. Krystalicky čistá hmota mění své vlastnosti; a mohou být změny fantastické. Předpokládejme, že afinitní drahokam na těle "svého člověka" odráží od sebe i od něho záření, nebo je oslabuje, případně eliminuje jeho nepříznivé složky.
V tom by mohl být klíč nebo aspoň vodítko k odhalení tajemství drahokamů. A k pochopení tisícileté tradice, spojené s přesvědčením, že drahokamy - a s nimi doprovodně i kovy a barvy - jistý význam v ochraně osobnosti mohou mít.
Telestézické afinitní testování poskytuje informace o tom, že některé kameny, barvy, kovy jsou "nepřáteli" některých lidí; pro jiné jsou "přáteli". Buď jsou si s člověkem blízcí, s určitým jedincem - svým způsobem ho mají rádi, souznějí s ním, je jim na jeho těle dobře. Nebo se brání kontaktu "tělo na tělo", protože tohokterého člověka nesnášejí.
A to je nebezpečné.
Neafinitní drahokam nemusí záření oslabovat, eliminovat jeho škodlivé složky; může naopak záření odrážet nikoliv ven, ale do organismu svého "nepřítele". Stejně tak barva i kov, i když méně účinně než drahokam. Člověk pak marně pátrá, proč ztrácí odolnost, slábne, "jako by řídl nebo se rozkládal", stává se labilní, jeho zdraví a kondice se zhoršuje.
Obvykle má člověk svůj drahokam, kov, barvu s nejvyšší možnou mírou afinity. Dále je to skupina "přátel". Nejsou sice maximálně afinitní, ale když nepomohou, neublíží. A konečně skupina "nepřátel", neafinitních kamenů, kovů a barev. Těm by se měl člověk vyhýbat, nenutit je ke kontaktu "tělo na tělo". Jinak o nic nejde, nejsou agresivní. Jen se brání, jako by se bránila žena objetí muže, kterého jinak běžně snáší docela dobře, ale "tělo na tělo" nepřipadá v úvahu.
My, lidé, jsme stále ještě barbaři. Navěšíme na sebe, co se nám líbí. Ani nás nenapadne, jestli se také líbíme tomu, co na sebe navěšíme, do čeho se oblékáme. Zdaleka nejde o "neutrální" mrtvé věci. To už je dávno překonaná pověra. Každý hmotný objekt září. Záření je projevem života. Jde pouze o to, na jakém stupni, s jakými vlastnostmi.
Jsou také výjimky. Někteří lidé mají více nejvýše afinitních kamenů, barev, kovů. A zcela vyjímečně má jednotlivec všechny afinity maximální. Zkušenost ukazuje, že člověk má, co se týče kovů, afinitu buď se žlutými, nebo světlými. Ty druhé jsou neafinitní. Má-li afinitní měď, je jeho přítelem i zlato. Má-li afinitní stříbro, je přítelem i chrom, železo atd. Jen zcela výjimečně má jednotlivec afinitu se žlutými i světlými kovy. Největší kontrast tvoří stříbro a zlato. Má-li někdo afinitní zlato, bývá stříbro jeho úhlavním nepřítelem. A naopak.
Barva nejvýše afinitního drahokamu je zároveň také nejvýše afinitní. Spolu s barvou kovu tvoří obvykle dvoubarevný "erb" jednotlivce. Erby také existují od nepaměti. Barvy se mohly určovat náhodně, ale - kdo ví.
O praktickém upotřebení těchto poznatků není snad třeba dlouze pojednávat. Barva auta, pomůcek a nástrojů, svítidel, bytového zařízení, ale hlavně toho, co nosíme "tělo na tělo" - prádlo, oblečení. Potahy sedaček. Ale také plnící pera, popisky, tužky, diáře.
Všechny uvedené okolnosti neplatí absolutně, separovaně. Jedno se druhým posiluje nebo oslabuje. Člověk není ani na zlomek sekundy sám, bez interakcí, bez partnerů. Jsou jimi také věci, rostliny, zvířata, celé prostředí, které ho obklopuje. Země, příroda. A jejich afinity. Nebyla by na místě panika, když pro vás přijede červený taxík - a červená je vaším nepřítelem. Jednak nejste s autem "tělo na tělo". Jednak jsou další afinity, třeba taxikářova.
Jde prakticky o to, aby měl člověk i tyto informace. Aby k nim přihlížel. Přihlížet k nim - i když jim zcela nedůvěřujeme - nic nestojí. A můžete naopak získat... Pro každého je maximálně afinitní kůže, keramika, dřevo. Stejně jako čistý vzduch, zdravá voda, zdravá příroda.
(...)