Seznam literaturySeznam literatury
Novinky




Sešity Noetis

Autoregulace - mocná čarodějka (2. vydání) ['93]

Stanislav Sohr - 1993

Co mám dělat já?

    Mnoho lidí mi při návštěvě říká: Kdyby mi bylo pořád jako teď! A následuje zpravidla otázka: Co mám dělat já? Mohu já pro sebe něco udělat?
    Jak by ne. Dokonce se dá říci, že neuděláte-li pro sebe aspoň to hlavní, je veškerá terapeutická péče - všeho druhu - úplně zbytečná. Nepomůže vám vůbec, nebo jen málo, a na krátkou dobu.
    K tomu hlavnímu počítáme AUTOREGULACI. Stavíme ji hodně vysoko. Také ji vykládáme tak, aby hodně vysoko stála ve vašem vědomí, které se povětšinou s tímto pojmem, bohužel, nikdy nesetkalo. Je to velmi špatné vysvědčení pro nás pro všechny.
Považujeme AUTOREGULACI za účinný prostředek, kterým může každý člověk úspěšně čelit obtížím. Být relativně zdráv a relativně dlouho žít. A žít relativně spokojeně.
AUTOREGULACE neznamená regulovat či vést auto, nýbrž sebe sama. Regulování či řízení auta je snadnější, než regulovat sebe. Lidská osobnost je nesrovnatelně složitější systém, než zmíněný dopravní prostředek.
    Na vaši AUTOREGULACI působí také doba, ve které jsme žili a žijeme. V prosperitních společnostech jsou na tom lidé s AUTOREGULACÍ většinou lépe. Ono známé "vždy s úsměvem" není toliko obchodnické heslo pro přilákání zákazníka. Jeho obsah je hlubší. Vyjadřuje se jím vůle ke zdraví, štěstí, k dobru. K laskavosti a toleranci. K demokracii. K lásce k bližnímu. Dokonce jde o životní prioritu, na které závisí lidský život a zdraví!

Vždy s úsměvem

    Chcete být často nemocní a co nejdříve umřít? Chcete být zdraví a žít dlouho? Můžete si vybrat. Je to z velké části věc svobodné vůle každého jednotlivého člověka. Záleží jen na vás. Vyberete-li si špatně, pak si nestěžujte. Nevymlouvejte se na jiné a na okolnosti. Vyberete-li si dobře, ale nebudete-li se tím řídit, dopadne to stejně.
    Nestačí si vybrat a koupit. AUTOREGULACE není na prodej. Vybrat si znamená zároveň přijmout a plnit všechno, co s tím souvisí.
    Návod na nemocnost a brzký odchod z tohoto slzavého údolí je velmi jednoduchý. Zvládne to snadno každý. Užírejte se. Vztekem, závistí, nenávistí. Užírejte se co nejvíce a co nejdéle. Prožívejte co nejvíce a co nejdéle všechno negativní, zlé, hnusné, nepříjemné, bolestivé, smutné. Buďte zoufalí, nejistí, plní strachu. Cokoliv dobrého přehlížejte, vnímejte to pouze chladným rozumem, bez emocí (pocitů). Úspěch se zaručeně dostaví. I u sebeodolnějších jedinců. Když vám někdo blízký, drahý onemocní, dorazte ho. Máte konečně příležitost se ho zbavit. Třeste se o jeho život, zdraví, naříkejte, prožívejte beznaději a hrůzu. Jste přece matka! Manželka! Máte plné právo popustit si uzdu a sprovodit svého nejdražšího ze světa! Protože ho milujete, chcete ho zabít, a co nejdříve a co nejspolehlivěji. Je přece známo, že v mezních situacích jsou lidé mimořádně citliví. Vaše smrtící útoky na ně působí i na dálku. Musejí, vaší drazí, zápasit s chorobou, to ještě jde. Ale na zápas s Vámi už sotva budou stačit. Vaše prožitky zoufalství, strachu, je spolehlivě zničí na jakoukoliv vzdálenost.
    Návod na zdraví a poměrně dlouhý život je stejně jednoduchý, ale v našich poměrech není snadno uskutečnitelný. Těžce zkoušená společnost nutí každého jednotlivce, aby se žral, sužoval, vkládá do něho sebevražedný syndrom. Jeden v tom podporuje druhého. Vzniká tak pevný řetěz sebevrahů, kteří se drží za ruce.
    Sejdou se lidé, aby oslavili něčí narozeniny. Výsledek je ten, že se posléze společně užírají. Je obtížné tomuto syndromu vzdorovat. Ale vy musíte. Nemáte jinou šanci.
Prožívejte co nejvíce a co nejdéle a co nejvášnivěji všechno dobré, pozitivní, krásné, nadějné, příjemné, radostné, veselé. Když to není, tak si to vymyslete. Vysněte. Nebo buďte skromní, že vás dokáže potěšit i sluníčko, šumění potoka, větřík v trávě, bzučení včely.
    Buďte nezdolní optimisté, plní jistoty, odhodlání. Smějte se nejméně dvacet minut denně. Nejlíp sami sobě. Svým překážkám, obtížím, těžkostem. Úspěch se dostaví stejně spolehlivě, jako v případě předešlém, kdy je užitečné předplatit si rakev a pěkné místo na hřbitově. Jste-li nezdolní optimisté, nic takového vám tak brzy nehrozí.
    Když vám někdo blízký a drahý onemocní, uzdravte ho! Máte konečně skvělou příležitost pro něho udělat to nejdůležitější. Radujte se, jaké to bude, až se vám uzdraví. Jak si všechno vynahradíte. Živě si představujte, jak nádherně budete žít. Máte na to plné právo. Jste přece matka, manželka. Protože svého drahého milujete, chcete, aby byl živ a zdráv, a to co nejdříve a nejlépe. Je známo, že v mezních situacích jsou lidé mimořádně citliví. Vaše životodárná podpora krásných emocí na ně působí i na dálku. Musejí zápasit s chorobou. Vaše pomoc je pro ně životně důležitá. Vaše projevy radosti, štěstí, slunné pohody, jistoty, víry, nadšení jim spolehlivě pomohou na jakoukoliv vzdálenost, doslova je někdy seberou hrobařovi s lopaty.

Odpovědnost za sebe

    Nevěřte lidem, kteří tvrdí, že vás mohou uzdravit. Jsou to beznadějní hlupáci. Uzdravit může člověk jedině sám sebe. Nikdo jiný ho vyléčit, uzdravit nedokáže.
    Něco jiného je pomoc. Pomoc může poskytnout lékař, jiný terapeut, přítel, kamarád, manželka či milá, rodiče. Každý svým způsobem, který je mu vlastní. A který ovládá.
Pomáhat se dá přemnohými způsoby. Byly by však všechny úplně zbytečné a marné, kdyby si člověk s poskytnutou pomocí neporadil. Kdyby ji promrhal. V tom případě je bezmocný každý, kdo pomoc poskytl. Včetně lékaře. Jen se mohou dívat, jak se vynaložené prostředky rozplývají bez užitku. Jdou "dole vodou", jak se říká na Slovensku.
    Říkal jsem jedné paní, že si své potíže způsobuje sama, špatnou AUTOREGULACÍ. Od rána do večera se užírá. V noci málo spí, protože se užírá i v noci. Přitom má optimální předpoklady k životu. Milujícího manžela, zdravé děti, dost peněz. Paní mě v dalším výronu svého užírání ujistila, že toto všechno má, ale... Je to jedno, jaké ALE. Vždycky se nějaké najde, když se chce. Kdo chce psa bít... Kdo chce sebe ničit...
    S jedním panem primářem psychiatrie jsme si uspořádali soukromý výzkum. Mělo se ukázat, jak jeho léčiva a můj způsob terapie zabírá na zarputilé alergiky, hysteriky, hypochondry. Splakali jsme oba nad výsledkem. Oni neurotici udělali všechno, aby s námi neprohráli. Ztratili by totiž svou tvář. Svou identitu. Neuróza asi není choroba, ale záměna identity za ztotožnění s obtížemi. Jejich obtíže se rychle vracely, i když jsme je zdolali. V dobré AUTOREGULACI viděli svého úhlavního nepřítele. Připravila by je o jejich osobnost, o to nejzajímavější, co na nich je. Neštěstí těchto lidí je v tom, že to nechápou. A patrně nikdy nepochopí. Sdělit jim to přímo, považovali by to za největší urážku.
    Odpovědnost za své zdraví a život máte v rukou jedině vy sami. Každý sám. Nikdo vás v tom nemůže zastoupit. Jedině vy jste za sebe odpovědní. Vy jste páni, vládci, generálové svého vesmíru, který je váš.
    Umíte-li ovšem těmi generály být. A o to jde. Proto čtete tyto řádky.

Sebevražedný blud

    Téměř každý z nás uvěřil sebevražednému bludu, že psychika je soubor tělových pocitů, emocí v širším smyslu. Je to katastrofální dědictví minulosti. Je to ten nejlepší návod, aby se každý sám mohl ubíjet a zabíjet.
    Psychika nejsou tělové pocity. Je to tvar, forma, architektura skutečnosti. A s ní spojený názor na život a na svět, který architekturu buď ničí, dělá z ní kozí chlívek, vězeňskou celu; nebo ji zkrášňuje v nádherný palác v nádherné krajině. Člověk se pak cítí jako v ráji. Z tohoto filosofického základu, který přijmete, se pak odvíjejí emoce, tělové pocity, které rozhodují o vašem tělesném zdravotním stavu. Je-li vaší filosofií pokora, skromnost, máte to dobré. Všechno kladné přijímáte od života jako nezasloužený dar. Radujete se z obdarování, jste šťastni z každé maličkosti. Strázně a utrpení snášíte lehčeji, jako daň, cenu za své štěstí, kterou musí každý zaplatit. Zaplatíte - a život je zase pěkný. Je pěkný i když prší.
Říká se: Víra tvá tě uzdraví. Ani náhodou. Víra ještě nikdy nikoho neuzdravila. Víra je však nezbytným filosofickým předpokladem. Patří k pokoře, skromnosti. Máte-li víru, pomůže vám ke kladným emocím. A ty vás uzdraví. Jste-li bez víry, zabijí vás záporné emoce.
Je-li někdo labilní náladově, není to psychika, ale třeba štítná žláza. Nedokáže-li někdo zvládnout situaci po stresu, není to psychika, ale třeba limbický systém v mozku, který má obstarávat zpětnou vazbu stresové reakce... Tak bychom mohli pokračovat. Tělové pocity, emoce, jsou však velice důležité. Fungují totiž jako nekompromisní příkazy pro tělo.
    Tělo se řídí zásadou: co prožíváš, to chceš. Tělo nerozumí myšlence, vůli. Jak by mohlo. Jak by kousek masa mohl chápat myšlenky a vnímat vůli. Emoce však poslouchá jako hodinky. Chceš být nemocen, zemřít, dáváš mi to rozkazem - emocí strachu, napětí atd. Tělo nemá na vybranou. Musí plnit a splnit rozkaz svého generála. Ze všech sil se snaží opatřit nemoc, poruchu, úraz, pokud možno směřující rychle k zániku.
    Stejně nekompromisními rozkazy jsou kladné pocity - emoce. Chceš-li žít, být zdráv, dáváš to tělu rozkazem pomocí prožitků radosti, veselí, dobré pohody. Ani zde nemá tělo na vybranou. Vem kde vem, musí si poradit. A dokáže to. Velmi často i navzdory genetickým a jiným dispozicím. Rozkázal mu jeho generál. A takový rozkaz je svatý. Buďte svými generály!
    Kdysi před lety, když jsem ještě trochu pracoval s hypnózou, mě požádal jeden lékař, abych pomohl jeho dceři. Potřeboval dostat její žlučníkový kámen blíže k páteři, aby se usnadnila operace. Žlučovody však byly užší, než aby mohl kámen projít. Posadili jsme se s jeho dcerou a určili si program. Kámen do potřebné blízkosti k páteři. Pozvolna rozpouštět kámen... Následujícího dne dostala dcera horečku, bolesti. Poděšený pan doktor ji dal znovu vyšetřit. Zjistilo se, že zánět rychle odezněl. Způsobil ho žlučový kámen, který se prodíral a prodral na určené místo k páteři. A navíc: v organismu dvacetileté dívky se našla látka, která se vyskytuje v organismu starých mužů, nemocných dnou. Její vlastností je, že umí pomalu rozpouštět žlučové kameny.

Mocná čarodějka

    V nemocnici ležel lamželezo s mocnou biologickou imunitou. Vedle něho chcípáček. Oba trpěli stejnou chorobou, na kterou se často umírá. Byli přibližně stejně staří. Chcípáček neměl šanci přežít. Jeho biologická odolnost byla nepatrná. Stal se však pravý opak. Chcípáček přežil celkem snadno. Lamželezo zemřel. Lamželeza choroba vyděsila. Nebyl zvyklý ležet a stonat. Z úděsu se již nevzpamatoval. Po celé dny dával tímto způsobem zápornými emocemi svému tělu rozkazy, aby zemřelo. Bál se, naříkal, bědoval, prostě - zhroutil se duševně. A zabil se sám. Jeho odolnost byla přemožena špatnou AUTOREGULACÍ. Chcípáček se jen smál. Smál se domněnkám, že nepřežije. Co on už musel zdolat! Ani na okamžik nepochyboval, že by i tuto chorobu nezdolal. Dokonce ho takový nesmysl ani nenapadl. To říkali jiní. Jeho se to netýkalo. Od rána do večera se těšil, kdy si už zajde na pivo, až se uzdraví. Bude si náramně žít. A už se radoval, jak to bude velkolepé a krásné, neležet v nemocnici, mít svobodu a volnost. I stalo se. AUTOREGULACE je mocná čarodějka. Dobrá nebo zlá. Zkuste neuposlechnout, když vám nadřízený tisíckrát denně něco přikazuje. Něco stále stejného a nekompromisně. To přece není možné, aby podřízený rozkaz neuposlechl. Zvláště když je to rozkaz rozumný a v jeho prospěch! Například rozkaz, abyste se odebrali k pokladně a vyzvedli si tam tučnou odměnu. Dříve nebo později se určitě šéfovi podřídíte a peníze si vyzvednete.
    Stejně je na tom váš organismus. Vy jste šéf a on je podřízený. Potíž je v tom, že vaše hmotné BYTÍ bývá v rozporu s vaším VĚDOMÍM. BYTÍ je sobecké, egoistické, bázlivé, zbabělé a tak hloupé, že by se samo zničilo. BYTÍ nabádá dítě, aby si čerpalo požitek bez omezení, lízalo a lízalo zmrzlinu, až to žaludek neunese. Požitek je přednostní, nic jiného BYTÍ nezajímá. Nevidí si na špičku nosu. Je krátkozraké, neumí počítat s následky. Nenasytně bere, co je, co se vzít dá. Chamtivě se upíná na to, co je teď.
    A zde vstupuje do hry VĚDOMÍ. Umí našemu BYTÍ nasadit svěrací kazajku, když se zbláznilo. Vezmete dítě za ruku a odvedete je od zmrzliny, i když křičí, jako by je na nože brali.
    Na druhé straně má BYTÍ možností víc než dost, jak vás dostat ze špatné situace. Pod vlivem VĚDOMÍ se dokáže vzpamatovat, zmobilizovat své rezervy a zvítězit nad vším.

Jak si poradit

    Dobře se mluví, těžko dělá. To je svatá pravda. Někoho starosti, bolest, úzkost, zoufalství dusí a dusí. Nemá ani ponětí o AUTOREGULACI. Nebo ji dobře zná, ale jen teoreticky. Když přijde na věc, odhodí poučky a chopí se té nejhorší praxe.
    Ačkoliv stačí tak málo.
    Není vůbec těžké emoci zdolat. Tělový pocit - emoce se snadno zdolá změnou tělového chování. Když lidé běsní, poskakují a křičí, stačí je posadit. Sedíte-li s hlavou v dlaních a trpíte, stačí vstát, projít se. Jste-li sám, běžte okamžitě mezi lidi. Jste-li mezi lidmi, neprodleně vyhledejte samotu.
    Emoce je jako jepice. Zdá se, že potrvá věčně, a hyne za okamžik. Vypadá jako nezdolná, stačí málo - a je zdolána.
    Když ani změna tělového chování nepomůže, starost, bolest v hlavě bzučí a bzučí, nezbývá šéfovi či tatínkovi, než odpásat řemen. Jsou na řadě tělesné tresty za škodlivé emoce. Deset dřepů. A rychle! A pořádně! Poklusem kolem domu! Studená sprcha! Máte-li ovšem srdce v pořádku. A je po emoci. Tělo vás na kolenou prosí, BYTÍ vás prosí, jako malé dítě, abyste je už netýral. Bude hodné. Slibuje vám to. Zahrne vás blaženými emocemi. Tělo má rádo pohodlíčko. A když mu dáte pořádně zabrat - a pak je usadíte do pohody, vrní si jako kočka. I kdybyste předtím truchlil nad čímkoliv.
    Člověk, který se bojí, jak s ním jeho organismus naloží, podobá se neschopné učitelce základní školy, která se bojí dětí. Co by s ní a s celou školou udělaly, kdyby se jim dala volná ruka! Udělaly by cokoliv. Požár by byl nejmenší pohromou.
    Organismus, jeho části považujte za své děti, o které se staráte. Poskytujete jim jídlo, spánek, oblečení, všechno. Děti jsou to často nerozumné, ale máte je rádi. Když zlobí, musí být potrestány. Rodič se nesmí obávat dítěte, jak s ním naloží. To spíš dítě se drží na uzdě obavami, jak s ním zatočí rodič, když nezbednosti překročí únosnou míru.
    Jsou lidé, kteří se s hrůzou ohmatávají, programují si tím třeba do jater zhoubný nádor.
Vypouštějí energii z rukou, mozku dávají příkaz emocí, aby dotek nádor v játrech vytvořil. Ti lidé se bojí svých jater, ledvin, srdce, všeho. Nejvíce svých buněk, aby nezačaly bujet...
To je začátek konce. Co prožíváš, to chceš. Ti lidé si sami o to říkají. A postupují někdy tak vytrvale a důsledně, až se jim dílo podaří. Vytvoří si programovou videokazetu, kterou zasunou do mozku.
    Dědeček byl samorost z moravsko-slovenského pomezí. Jednou jsme se vzbudili a měl koleno jak baňu. Nateklé jak mičudu. Z orání nebude nic, napadlo mi. A děda říkali, že musíme orat. Děda zrudl, naběhly mu žíly na krku. Chvíli oteklé koleno upřeně pozoroval. Přeběhl mi mráz po zádech. Nikdy bych si nepřál, aby mě někdo tak upřeně pozoroval, jako můj děda svoje koleno. Když konečně promluvil, zamrazilo mě podruhé. Zasyčel na koleno: Ty sviňa, já ťa živím. A ty tak! Zaťal pěst, která by zabila vola. Stupňoval slovní výčitky i sílu hlasu. A mlátil do svého kolena jako do kovadliny. Co úder, to se otok zmenšoval. Přímo před očima. Děda posléze koleno bez otoku uznale poplácal, naklonil se k němu a shrnul to: Ty, už ňa nezlob. Lebo ťa zasejc spráskám jak psa! Lebo ťa zabijem! Daj si na mňa pozór.
A orali jsme. Koleno šlapalo jako hodinky. To byla AUTOREGULACE! A také akupresura?
    Nedoporučuji ovšem nikomu, aby příkladu mého děda následoval. Byl to prostě - samorost.
Ale něco to o autoregulaci říká. Pochopili jste?

Stop!

    Člověk má svobodnou vůli. Zvíře nemá. Proto ve volné přírodě neonemocní. Jeho AUTOREGULACE je vždy kladná. Kdežto člověka přivádí svobodná vůle k nemoci, cestou špatné AUTOREGULACE.
    Svobodná vůle je tedy věcí vlastního rozhodování o tom, co člověk prožívat chce a prožívá. Nebo co nechce a neprožívá. Člověk má svobodnou vůli, aby si vybral mezi kladnou a zápornou emocí. Zvíře zápornou emoci nezná. Pes vyskočí, změní tělové chování, když dostane ránu, zakňučí, a je dobře. Líže pánovi ruku. Ne proto, že by byl zbabělý. Má prostě radost, že ránu přežil a další nenásleduje.
    Člověk si však může vybrat. V tom je jeho zkáza, vybírá-li si špatně. Má na vůli, aby se třeba i sám tímto způsobem zničil.
    Přinese-li život zápornou emoci, musí člověk rozsvítit červenou. STOP! Toto neprožívám. Prožívám jen krásné, dobré věci. Nedobré předávám k vyřízení svému rozumu. Místo záporné emoce se má ujmout vlády chladný rozum. Je to výhodné. Rozum vyřeší vše, emoce vše zbabrá. Když hoří, lomí člověk rukama, naříká, potácí se v plamenech, nechá uhořet své dítě a svůj majetek, uhořel by sám, kdyby ho někdo nepopadl za límec a nevytáhl z plamenů. Jiný člověk okamžitě reaguje AUTOREGULATIVNĚ správně, potlačí zápornou emoci, volá sousedy, hasiče, zachrání dítě, hasí. Dal přednost chladnému a výkonnému rozumu.
    Tento postup je výhodný také zdravotně. Přemýšlet můžete o čemkoliv. Třeba o hrůzách. Tělo o tom neví, pokud se k myšlence nepřidá záporná emoce.
    Zlí lidé to mají snadnější. Přemýšlejí o svých bližních, jak je zdolávají nemoci, ničí nepřízeň osudu. Mnou si ruce a radují se při tom. Prožívají rajské blaho. To se jim pak žije ve zdraví! A dlouho!
    Dobří lidé se záporné emoci ubrání jedině tak, že vymýšlejí, co proti zlu podniknout. Pak mají radost, že na to přišli. A ještě další radost, když se jim podaří udělat, co proti zlu vymysleli. Konají, na záporné emoce nemají čas. A také by jim překážely.

Buďte nezdolnými optimisty

    Kalif z Tisíce a jedné noci měl sen. Zavolal si mudrce, aby mu sen vyložil. Mudrc se zděsil: Hrůza, kalife! Všichni lidé vymřou, jen ty zůstaneš sám jako kůl v plotě. Nikdo ti vody nepodá.
    Popravit! - rozhodl kalif. A povolal jiného mudrce.
    Raduj se kalife! Dostane se ti obrovské milosti a štěstí. Přežiješ všechny ostatní lidi.
Bohatě ho odměňte! - rozhodl kalif.
    Proč asi?
    Trest za špatnou AUTOREGULACI nebo za nabádání k ní považoval moudrý kalif za přiměřený. Vysoce postavený hodnostář, rádce, si něco takového nesmí dovolit. Škodil by stovkám lidí, ničil by je. Orientální pohádky se nám někdy a některé zdají kruté. Je však tato krátká bajka krutá? Rozhodně je krutější, když se stovky, tisíce, milióny lidí ničí špatnou AUTOREGULACÍ.
    Tělesné hygieně se učí už malé dítě. Nemůžeme mu promíjet špinavé ruce, špínu za nehty, nevyčištěné zuby, zlozvyky, dloubání v nose. Prostě si to dítě musí odvykat a odvyknout. Musí se naučit nekompromisně řídit pravidly tělesné hygieny.
    V duševní hygieně se však lidé s nehygienickými návyky často rádi smiřují. Dokonce se jimi rádi chlubí jako něčím velice pozitivním. Říkají například, že jsou velice citově založení. Všechno zlé se jich bolestně dotýká. Nemohou za to. Mají už takovou povahu. Je to obyčejný sebeklam. Truchlit, dojímat se nad utrpením druhého je nepoměrně snadnější, než třeba nebohému sousedovi půjčit peníze, aby si koupil kravku, která mu uhynula. Nebo mu vyhledat vhodnou léčbu pro nemocné dítě. Jsou to pak jen krokodýlí slzy. Paní, která se duševně neustále dloubá v nose, je dojata nad svou neobyčejně ušlechtilou duší...
    Špatná AUTOREGULACE je zlozvyk, prohřešek proti duševní hygieně, nic jiného. Prohřešek mnohdy daleko závažnější, než prohřešek proti hygieně tělesné. Prostě je třeba odvykat a odvyknout. Vychovat se, pokud nás nevychovali doma a ve škole.
    Buďte nezdolnými optimisty! Buďte veselými lidmi, vděčnými za všechno. Není-li štěstím, když jste při autohavárii přišli o nohu? Mohli jste přijít také o druhou a o život. Vaše psychika má zorganizovat takovou užitečnou filosofii. Spojuje totiž řízení, jeho strukturu, pohonné a obranné jednotky, interakce s vnějškem v jediné úsilí o zdravý a plodný život za všech okolností. Je to filosofie skromnosti, pokory, vděčnosti za život.
    Kdo takovou filosofii má, nemůže být zdolán. Osvojíte-li si takovou filosofii i Vy, nemusíte se o své zdraví a život bát. Právě ty nejnebezpečnější choroby jsou podmíněny vaší špatnou AUTOREGULACÍ. Organismus, i ten nejslabší, je tak silný, že má sám o sobě prostředky, aby každou chorobu zdolal. Ale nikoliv bez vás, bez vaší správné AUTOREGULACE. Nemoc vás prostě musí psychicky zlomit, aby mohla vyhrát. A to psychické zlomení spočívá konkrétně v negativní AUTOREGULACI. Máte-li také ji, onemocníte-li, dá vás snadno do pořádku lékař, jiný terapeut, nebo dokonce jen váš veselý přítel. Dáte se totiž do pořádku sami s jejich přispěním, dokážete se každého přispění maximálně chopit a maximálně je zužitkovat.
    Jako ta babička, co nemohla na nohy. Každé místečko na těle ji bolelo. Když ji podali ve vodě rozpuštěný cukr jako "zázračné švýcarské kapky", vstala bez obtíží, nic ji nebolelo, zvolala radostně: Stal se zázrak!
    Opravdu se stal. Na nohy ji postavila náhlá, prudká a silná emoce radosti. Neboť: Zlá i dobrá je čarodějka AUTOREGULACE. Záleží na vás, se kterou se spolčíte. S tou dobrou, nebo s tou zlou. V tom druhém případě vám pomáhej Bůh...