Seznam literaturySeznam literatury
Novinky




Sešity Noetis

Nedůstojná tajemství - Člověk může žít věčně [´97]

Stanislav Sohr - 1997


ZLOM
Vede se totální válka proti člověku.
Kdo ji vede?
To není dobrá otázka. Nutí k obecné odpovědi, že totální válku proti člověku vede člověk sám proti sobě. Je to tak - ale co s tím? Je to pouze obecné moudro, které každý zná. Nemá smysl je stále papouškovat.
Blíží se zlom.
Člověk by se měl kvalitativně dostat dál, než je.
v sázce není jen to, aby se dostal dál, ale celá jeho existence.
Do lidské společnosti vstoupil fenomén, který situace vyhrotil. Není zvládnutelný tím, co člověk je a co umí. Člověk se ocitá v defenzívě. Má prostředky toliko ke zmírňování dopadů zla, Ničitele. Jen čeká, co na něho "cizí moc" pošle. A co způsobí takové úhony, jaké si ona "moc" zamane.
A to jsme doma, na své planetě!
A buď si doma pořádek uděláme, nebo - amen.
Posadíte se do svého auta a letíte s ním do vzduchu. Zítra poletí do vzduchu celá ulice, město, kontinent.
Je to stejně reálné, jako to, že se to nestane. Jedna ku jedné.
A to je ten zlom.
Jedna ku jedné, to je projev zoufalého optimismu.
Zatím.

HORIZONT SOUDOBÉ TERAPIE
Soudobá terapie rozlišuje subjektivní a objektivní stav. Říká se: Pan x je objektivně dobrý, v normě; subjektivně se necítí dobře, spíš naopak... Objektivním se rozumí tělesná stránka; je-li nebo není-li prokázána klinická manifestace choroby. Subjektivním se rozumí psychika. Vytvářejí se představy o podílu psychiky na tomkterém onemocnění. U některého se předpokládá větší podíl, u jiného menší.
Podle dispoziční prognostiky (dále DIP) je uvedený pohled na subjektivitu a objektivitu kamenem úrazu soudobé terapie. Je však přijímán obecně. Přesvědčení o jeho správnosti je tak silné, že se zdá zbytečné položit si otázku Co je vlastně psychika? Každý je přesvědčen, že to ví. Možná že ví. Vědění může být také mylné. Po dlouhém období nadvlády materialistické ideologie by měly být otázky na denním pořádku. Ideologie pronikla vším a všude. Nelze nepředpokládat, že výklad psychiky může být obecně přijatým bludem s dalekosáhlými následky pro život i zdraví člověka.
Každá věc má své podstatné, méně podstatné a nepodstatné stránky. Tím nemá být řečeno, že méně podstatné a nepodstatné do obrazu nepatří. Mnohdy dokonce převládne představa obracející poznání na ruby. Nepodstatné se považuje za podstatné. Etáže důležitosti se přehodí.
U psychiky je první, nejvyšší etáží duchovnost, duchovní rozměr člověka a světa. Je to etáž klíčová, představující řizení. Jde vžycky o nehmotné struktury, které řídí hmotné subjekty. Zákon je taková struktura, určující Řád, které je vše podřízeno. Nebo býti má. Zákon má řídit, nikoliv aby řídila bytost, hmotný subjekt. Řídí-li hmotný subjekt, jde o diktaturu, povýšení osoby nad zákon. Duchovnost obsahuje zákonitosti, pravidla, zásady, principy. Dohromady se jedná - u člověka - o Ústavu státu zvaného člověk. Člověk ji přijímá světonázorově jako bytost, obdařená svobodou rozhodování a tvoření.
Příjme-li Ústavu špatnou, příjme svůj ortel předčasného, nepřirozeného zániku, provázeného psychosomatickými obtížemi. Stupňují a vyhrocují jeho nesoulad se světem i se sebou samým. Nastartoval si kauzální řetěz důsledků špatné Ústavy, který na sebe bere podobu různých poruch a chorob. A je pouze otázkou času, kdy se ortel naplní.
Jaké diagnostické a terapeutické prostředky, adekvátní věci, soudobá terapie má, co se týče oné primární, nejdůležitější etáže? Odpověď je snadná - žádné. Je to poznání otřesné. Ale nikoliv jediné tohoto druhu. Například klinická psychologie a psychiatrie není o psychice; je teoreticky i prakticky jakousi útlumovou, úlevnou sítí pro člověka, aby neběsnil, když se mu posléze zřítí na hlavu strop a ujede půda pod nohama.
Sáhneme-li ke kybernetické představě světa a života, odpovídá etáž duchovnosti - řízení - programu se vstupními daty a zadáním. Odtud se celý počítačový proces odvíjí, pod stálou kontrolou řízení. Počítači nesmí "spadnout vlas z hlavy", aby to nebylo předmětem kolize s řídícími normami, které mají, zpravidla automaticky, okamžité korekce, "vracející vlas na hlavu". Jinak by řízení zablokovalo další chybný průběh, zamezilo produkci zmetků. Je to nemyslitelné bez druhé etáže důležitosti, bez vedení, které převádí programové zadání do realizačního mechanismu, do výstupů, kde se musí objevit programová realizace, zadání, finální produkt počítače.
U člověka - a u každého systému - je vedení druhou etáží psychiky, včetně tělesnosti. Tělesnost ještě není tělo. Vedení naplňuje, má naplňovat Ústavu životní praxí. Bez duševního pokynu se tělo ani nevysmrká. Nebo bez zafixovaného algoritmu. Tělesností rozumíme mj. mozkomíšní šeď, která je hmotná, biologická - a zároveň má centra duševní činnosti a vnímání duchovnosti. Je to brána do těla; psychická membrána. Tělo samotné je realizační mechanismus, který nic neřídí ani nevede; je - má být - řízeno a vedeno.
Zeptáme-li se, obdobně jako předešle, na diagnostické a terapeutické prostředky soudobé terapie pro druhou nejdůležitější etáž, dostaneme stejně snadno odpověď - žádné. Nula od nuly pojde. Z toho vyplývá otázka: Je soudobá terapie schopná řešit podstatné věci života a zdraví člověka? Ani nesmírný kvantitativní rozvoj některých terapeutických disciplín nic nemění na její kvalitativní nedostatečnosti. Jak obrovský, nenaplněný prostor v lidské bytosti a ve světě zabírá duchovnost a duševnost! Nenaplněný ve smyslu diagnostického poznání a terapeutického konání. Vzniká-li nová, opravdu soudobá terapie, pak není ještě ani na začátku.
Další etáže psychiky jsou už méně podstatné a nepodstatné, jako víceméně průvodní jevy při realizaci finálního produktu v různých stádiích. Patří sem pohyb myslí, zabarvovaný emocemi, cítěním, tvůrčí erudicí, vnímáním, volními prvky, pudovými sklony atd. Soudobá terapie považuje tyto etáže za celou, dokonce "celostní psychiku". A pochopitelně, podle toho základního omylu určuje "podíl psychiky na tomkterém onemocnění". Za klíčovou oblast považuje tělo. Tedy - pravý opak pravdy.
Pokračujeme-li v konfrontaci soudobé terapie s kybernetickou představou, ukáže se další hloubka absurdity v určování toho, co je subjektivní, a co objektivní.
Subjektivita je pojmově totožná s implicitou, objektivita s explicitou. Implicita je subjektivní vybavení systému pro explicitní fungování; pro výkony, které má systém odvádět. Vybaveností rozumíme program a jeho vedení do realizačního mechanismu, do výstupů. V tomto smyslu je program - řízení a jeho vedení subjektivita. Realizace finálního produktu je objektivita.
Když dojde k závadě, neopravuje se "objektivita", chybné produkty, zmetky. Opravuje se "subjektivita", to, co zmetkovost způsobuje. Opravují se příčiny, ne důsledky. Poruchy realizačního mechanismu mohou systém vyřadit z činnosti, přesto nejsou podstatné. Jde o pouhá technická řešení, která bývají zabudována do automatiky doprovodných, ochranných programů. Soudobá terapie vnímá skutečnost obráceně. Tělo je jediným prostorem, realizační mechanismus jediným předmětem diagnostické pozornosti a terapeutického konání. Při naprosté absenci poznání řízení a vedení je to zcela pochopitelné. Terapie se zabývá zdravím, které je pouhým důsledkem příčin, vlastností a stavů systému.
Povaha soudobé terapie se obrací v katastrofické důsledky zejména proto, že civilizační zátěž člověka v tomto století byla nesrovnatelně větší, než ve stoletích minulých. Není pouze vinou terapie, že se ocitla ve slepé uličce, na falešné vývojové koleji. Na tom se podepsalo mnoho činitelů. Více než signální je skutečnost, že až 80 % populace pokročilých zemí netrpí chorobami, ale tzv. "třetím stavem - mezi zdravím a nemocí". Protože je pro třetí stav příznačná absence klinické manifestace choroby, není co léčit. A to je slepá ulička zcela evidentní. Člověk, u kterého "není co léčit" je často "úplně vyřízený", neschopný života a práce. Jediná odpověď ho má ukonejšit: Jde přece o pouhé subjektivní potíže.
Za povšimnutí stojí postřehy řady myslitelů. Uvádějí, že obor, který se nekybernetizuje, beznadějně zaostává. Vzniká zajímavá situace. Zaostává, i kdyby se sám o sobě třeba až fantasticky rozvíjel. Je to jen rozvíjení oné slepé koleje, které by bylo opravdu fantastické, kdyby se přes nějakou výhybku ocitlo na správné koleji. A tak se stává terapie "obrovským kolosem na hliněných nohou". Těžce pokulhává, její vzdálenost od dynamicky se rozvíjející "počítačové civilizace" se zvětšuje. A nevzniká žádná naděje, že tato terapie procitne ze svého samolibého sna.
Jistá velká lékařská osobnost pravila: Anatomie je o tom, co je. Fyziologie o tom, co funguje. Biochemie o tom, jak to funguje. Chybí však odpověď na otázku PROČ. Proč to či ono je, proč to či ono funguje, proč to funguje tak, jak to funguje. Bohužel, hlas mnohých velkých osobností je umlčován jinými osobnostmi. Nic není vzdálenějšího, nic více nenáviděného v soudobé terapeutické praxi, než i pouhá zmínka zavánějící kybernetikou. Okamžitě je to "blud a šarlatánství". Tvrdošíjné setrvávání na vžité konvenci jako by podvědomě prýštilo ze strachu, že kybernetické poznání rozdrtí stávající představy na prach... Už se stalo.
Soudobé terapeutické myšlení způsobily západní materialistické představy. Korunu jim nasadila komunistická ideologie, která je extrémně eskalovala. Stala se přesvědčivým zdáním o skutečném rozměru člověka a světa, exaktně přijatelném. Když komunismus politicky padl, v této sféře se upevnil. V terapii až k nezvratnosti. Není náhodou, že komunismus se vší vehemencí odmítal od začátku kybernetiku jako svého úhlavního ideologického nepřítele. I za cenu civilizačního zpoždění o celá desetiletí. Zlomily to až zbrojní systémy, které by bez kybernetiky měly úroveň luku a šípů. Kybernetické, filosofické pozadí je drtičem materialistických představ pro svou vlastní exaktnost v počítačových aplikacích. Filosofie, která aplikace způsobila, je však na Západě mimoděčně pozapomínána. Převládá technokratická jednostrannost a komerční utilitarismus. Komunistická ideologie definuje psychiku zcela shodně se soudobou terapií jako "nástavbu", atribut vysoce organizované hmoty. Úspěšně tak likviduje duchovní a duševní rozměr člověka a světa. Plně to prokázala povahou své nelidskosti, diktaturami, krutým potlačováním práv a svobod.
Jiný je kybernetický pohled také na "nezvratnost genetických daností". Řízení a vedení jsou podstatnou, principiální vlastností systému. Ostatní vlastnosti a jejich stavy, jednotlivých komponent i celku, jsou odvislé na úrovni řízení a vedení. A to i v případě, že systém nedostal do vínku vlastnosti nejlepší, ale průměrné či podprůměrné se slabými místy. Je na vedení, aby vycházelo z toho, co má; aby s tím hospodařilo a postaralo se o zdokonalování; aby v rámci řídících norem určovalo reálně možný režim fungování, zajišťující provoz systému s minimem poruch a na co nejdelší dobu.
K úplnému vyvrácení nezvratných genetických vkladů poslouží kybernetický rozměr lidské bytosti. Člověk má potencionální možnost sebeopravování, sebereprodukování, sebezdokonalování - a měnění své struktury a organizace během svého fungování... Je to kapacita pro nesmrtelnost ducha i těla. Je už zcela zbytečné se ptát, má-li soudobá terapie nějakou diagnostiku a terapii tohoto druhu. Měli bychom se pokusit pro začátek, abychom z té věčnosti utrhli aspoň sto zdravých let pro život člověka, který na základě potřebného vědění se o to postará převážně sám. Nebo jinak: Bez jeho rozhodujícího kroku mu nikdo pomoci nemůže. Je "státem ve státě", autonomní bytostí. Přispění zvenčí musí být provázeno jeho základním přístupem k věci. Žádné bezduché "podávání léčiv" nebo jiné vnější zásahy nic nerozhodnou.
Dispoziční prognostika (dále DIP) není terapie, léčitelsví ve smyslu soudobé terapie. Nedá se takto zařadit, aplikuje pluralitní filosofii aristotelismu kyberneticky. Vychází z kybernetiky, a tedy se ocitá ve stejném rozporu se soudobou terapií jako kybernetika.
Předmětem DIPu jsou systémy ve vztazích a vazbách na svobodu rozhodování a tvoření. Podíl tvůrčí erudice zařazuje DIP do užitých umění. Nejde tedy o vědecké usilování. Kybernetika tvoří v DIPu nezbytné mantinely exaktní povahy svého druhu, pro tvůrčí invenci. Je to rámcový, myšlenkový a metodický prostor umělecké školy, umožňující různým osobnostem společné postupy na společném základě. Ve výběru a používání prostředků se pak jednotliví tvůrci od sebe liší. Samozřejmě také mírou talentu, hloubkou ztotožnění se společnými tvůrčími představami, které platí obecně a zároveň je nezbytné je přijat po svém. Jediným měřítkem, jako všude v umění, jsou výsledky. U prognostických zjištění je verifikace snadná a nezvratná v tom, dojde-li k předvídané věci. Pojetí prognostiky rozšiřuje podstatně prvek generování programů, za účelem odvrácení rizik, ke kterým by jinak došlo, ohrozily by zdraví, život, majetek člověka.
Teorie a praxe je pojímána symbiózně. To se projevuje v oblasti více než deseti aplikovaných disciplín, žánrů, tvorby, konkrétních oborů informatiky i programování. Zasahování do budoucích dějů se děje přes "kanál absolutna", kde je minulost, současnost i budoucnost celkem, odehrávajícím se v přítomnosti, která minulost, současnost i budoucnost obsahuje.
Zájem DIPu o systém lidské bytosti je pochopitelně prioritní, ale také svým způsobem vynucený zájmem veřejnosti. Bez jakékoliv reklamy, pouze ústním podáním má několik dispozičních prognostiků, oprávněných konat prakticky, klientelu objednanou dopředu nejméně na čtvrt roku. DIP se věnuje výlučně řízení a vedení, realizační mechanismus považuje za výhradní kompetenci medicíny. Bezkontaktní prostředky, bez použití jakýchkoliv hmotných prostředků a postupů, působí ve sféře duchovna a duševna, na nehmotné struktury. Dociluje se pozoruhodných výsledků, které jsou pak předmětem toho značného zájmu klientely.
"Vynucenost" zájmu o člověka, jeho vlastnosti a stavy, je v tom, že DIP by byla více zainteresována do rovnoměrného rozvíjení všech svých aplikovaných disciplín; v praxi jsou však dispoziční prognostici nuceni podřizovat se poptávce tohoto druhu, který se ve výsledcích jeví terapeuticky. I když klienti většinou vědí, že nejde o žádné léčitelství, nejsou přítomny žádné prvky léčitelských praxí, přesto DIP za terapii považují. Koneckonců je jim to jedno, hlavní je vždycky, aby věc pomáhala. DIP v tomto směru zcela mimoděčně odstraňuje ony "třetí stavy mezi nemocí a zdravím", které sužují také u nás až 80 % populace. Tělesně se projevující neduhy zásadně DIP přesouvá na medicínu. Přesto, působí-li DIP paralelně s medicínskou léčbou, jsou podpůrné efekty rozeznatelné. Společným názorem lékařů, kteří DIP studují, je, že jde o zásadní, novou orientaci přístupu k člověku, který soudobé terapii chybí. Pět let studují DIP proto, že si chtějí své medicínské poznání doplnit. Domnívají se, že taková nová orientace by masivním způsobem posílila medicínské konání. A v praxi se o tom přesvědčují... Je to ovšem názor poučených lékařů, nikoliv nepoučené medicínské veřejnosti, která o DIPu nic neví. DIP se nikomu zásadně nevnucuje. Už proto, že má svých starostí dost a dost.

EZOTERIKA A LÉČITELSTVÍ

Ezoterika byla v období před koncem roku 1989 zapovězeným ovocem. Trvalo to hodně dlouho. V takovém případě nestačí k nápravě přelom a uvolnění zapovězené oblasti. Minulost se na budoucnosti již podepsala. Podepsala se krví, jako se prý podepisovaly úpisy ďáblu. A ten podpis se nezruší škrtem péra.
Nejdřív bylo hlavní dohnat, co se zameškalo absencí informací, zpřístupnit prameny a zdroje, získat informace. Během těch několika málo let došlo k informační explozi. Jak se dalo očekávat, vyrojily se informace všeho druhu, páté přes deváté, informace, pseudoinformace i dezinformace.
A jak se na tom minulost podepsala?
Už tím, co bylo právě řečeno. Ale zdaleka nejen tím.
Léčitelství se také zařazuje svým způsobem do ezoteriky. Pokusím se v dalším vyluštit podpis minulosti na této oblasti, velmi staré a velmi známé.
Léčitelé požadovali a požadují oficiální přijetí léčitelství až po legalizaci; léčitelství dříve přijato a legalizováno nebylo. Je to argument ještě stále dost silný, i když slábne. Nicméně není dost dobře možné nepřijat a nelegalizovat. Ale stejně tak není dost dobře možný opak. Patová situace trvá.
V čem je problém?
Léčitelství u nás zůstalo v zajetí dřívějšího "jedině správného" světonázoru. Zůstalo tím mimo ezoteriku, i když za ni bylo a je svým způsobem veřejností považováno. Nenavázalo se na ezoterické tradice, spočívající v orientaci na duchovní rozměr člověka. Totalitní nasměrování k "modernosti", k exaktní vědě, k orientaci na hmotu stále přetrvává. I když slova říkají něco jiného. Převrat jen dovršil, co minulost způsobila: Léčitelství se stalo u nás vysloveně "alternativní medicínou", dostalo se do konkurenčního vztahu s medicínou. A je tak vnímáno i veřejností.
Materiální povaha medicíny byla minulostí u nás jen zdůrazněna a podtržena její monopolizací, pasováním na jedinou správnou terapii. Ostatní terapie byly prohlášeny za "nevědecký buržoazní přežitek". Včetně medicíny homeopatické. Jinak je však materiální povaha medicíny běžná všude. Aspoň povaha alopatické medicíny.
Je to zdravotní péče o tělo, o havarijní stavy těla, kde je prevence a "psychika" jen jakýmsi nerozvinutým přívažkem. Jestli jde o manko medicíny, to je sporné. Osobně se domnívám, že to manko není. Duchovní rozměr člověka a světa ve vztahu ke zdraví si zaslouží nejen jednu, ale více disciplín; rozhodně se nevejde monopolně do medicíny. Medicína je plně vytížena svým předmětem, hmotnou stránkou existence. Jinou otázkou je, má-li se opírat o jiné, další terapie, které si jako svůj předmět duchovní rozměr vybraly.
U nás v tomto směru přešlapujeme na místě.
Nejspíš proto, že nevznikají terapie duchovní povahy. Medicína se nemá o co opírat.
Léčitel se stal oproti dřívějšku otevřenějším "konkurentem" lékaře. Vyvrcholil totalitní recept na tento rozpor, podřízenost léčitele lékaři. A léčitel se snaží vymanit z tohoto područí. Pokud ovšem jde i nadále cestou hmoty, hmotné stránky existence, nemůže uspět. Zákonodárce by se musel zbláznit, kdyby legalizoval medicínský diletantismus.
A to je dopad minulosti na současnost.
Léčitelství u nás bylo minulostí zahnáno do slepé uličky a zůstává v ní. Bylo minulostí vyhnáno z ezoteriky a vyhnat se dalo. Jen slova vypovídají o opaku. Skutečnost je taková.

II
Společnost PSYCHONIA vznikla počátkem roku 1990 na myšlence podpory a rozvíjení jiných než medicínských terapií. Nikoliv na myšlence podpory a rozvíjení "alternativní medicíny" - tento směr od počátku odmítala.
Otevřela prostor, který však zůstal prázdný.
Všechny náznaky jiných než medicínských terapií směřovaly a směřují k medicíně a do medicíny, usilují, aby byly medicínou přijaty a uznány. Jiná než medicínská terapie je mimo dosah myšlení a představivosti. Nanejvýš se vynalézají různé nálepky. Podpis minulosti je zde doplněn pečetí.
Agresivnější úsilí požaduje revizi medicíny; zdůvodňuje to nefrekventovanými metodami Východu apod. Ostře medicínu kritizují, zejména pro konzervatismus, totalitní omezenost a byrokratičnost. Bohužel, obvykle je za tím důvod, že medicína nepřijímá různé objevy, nebo "objevy" v uvozovkách, pocházející od oněch agresivnějších léčitelů.
Do prázdného prostoru pro jiné než medicínské terapie vstoupila jen jedna, již dosti vyhraněná disciplína, psychonika, přicházející nejen s nemedicínskými terapeutickými prostředky, ale i s vlastní diagnostickou informatikou. Společnosti PSYCHONIA tedy nezbylo než tuto jedinou disciplínu přijat. Psychonika vyústila v dispoziční prognostiku (DIP), společnost se přejmenovala na NOETIS, společnost pro DIP.
DIP opustila bázi hmoty úplně a přešla na bázi duchovní, s prioritou struktur řízení, samozřejmě s dopadem na hmotu, kybernetizovala se. Vzniklo něco zcela nového, co se vymyká pojmu "terapie", jak byl a je chápán. Ledaže bychom chápali terapii v širším smyslu, jako chápeme umění, filosofii, sport apod. To jsou také terapie ducha, s dopadem na hmotu. DIP se tedy zcela vymanila z terapie v užším smyslu, a tím z léčitelství, jako je u nás. Vstoupila do ezoteriky.
Někteří prostí i vzdělanější zájemci vidí v dispoziční prognostice základní kámen nové terapie druhého tisíciletí. Usuzují tak z filosofického profilu DIPu, z jejího duchovního profilu i z výsledků praxe jejich aplikovaných disciplín.
Sotva by k tomu došlo, kdyby společnost PSYCHONIA ihned po svém založení nezaložila vzdělávací strukturu, vyúsťující po nepřetržitém působení v dnešní Telestézickou akademii. Kdyby nepoložila těžiště aktivity a téměř všechny síly právě sem. Na půdě soustavného, i když dálkového, studia došlo k názorovému třibení a k profilaci DIPu, která stále dynamicky pokračuje. Posluchači akademie i další aktivní členové NOETIS přijali velkolepou motivaci DIPu, spočívající v úsilí o zdokonalování života a světa, o rozšíření možností člověka v něm.
Vzdělávání, soustavné a intenzivní se stalo patrně rozhodujícím činitelem v překonávání negativního dědictví minulé epochy.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Z OBSAHU PUBLIKACE:

I KROK KUPŘEDU

Nedůstojná tajemství
Spontánní vyléčení
Relativismus, subjektivismus a DIP
Aplikované disciplíny DIPu
Tajemství zářičů a identita
Inverzní realita
Život a žití

II ZAMYŠLENÍ

Horizont soudobé terapie
DIP a řemeslo (Nitro a niternost)
DIP a rétorika
DIP a osobnost
Vedlejší účinky deprivace
Negativistické subjekty (Deprivace a interference)

III EZOTERIKA A LÉČITELSTVÍ

Ezoterika a léčitelství
Dvojník
Kam po smrti
DOSLOV